By Marketa Zemcakova
VE Volunteer from Prague, Czech Republic
Read the original post in Czech, or click here for the English translation.
Vydat se do Jižní Ameriky byl můj sen, stát se dobrovolníkem mě napadlo před časem a připadalo mi to jako dobrý způsob poznání místní kultury, seznámení se s jejími zvyky a zapojení se do každodenního života. Naštěstí jsem se před pár lety rozhodla studovat španělštinu, což se stalo klíčem k mému rozhodnutí. Často slyším, že to nejdůležitější je, co a jak člověk dělá, nicméně věřte mi, že v tomto případě je možnost komunikace a dorozumění rozhodující pro kvalitu prožitku a porozumění.
Po návštěvě Kolumbie a 12 týdnech dobrovolnické práce s dětmi v Peru jsem přes krásy Bolívie dorazila do mé cílové destinace a nového domova, Chile. Při cestě na jih kontinentu jsem se dozvěděla o mém přijetí do týmu VE Global a těsně před příjezdem do Santiaga o místě mého působení v domově pro mladistvé dívky z problematických rodin na jihu Santiaga. Z popisu domova jsem měla po zkušenosti z Peru smíšené pocity, nicméně jsem se rozhodla snížit má očekávání a začít s otevřenou myslí.
VE Global se stali velkou oporou v začátcích a zdrojem mnoha informací o místní kultuře a zvycích. Stávající dobrovolníci se s námi podělili o informace o životě v Chile, s jejich zkušenostmi z dobrovolnických projektů, s radami co očekávat, čemu se vyvarovat, co mít na paměti, ale především jak si to užít.
Nastoupila jsem v době letních prázdnin, a to se ukázalo být tím nejlepším obdobím pro práci v domově, neboť většina z přítomných děvčat měla čas, chuť a zájem se k nám přidat a tvořit šperky, číst noviny a knihy, hrát hry a nebo jen tak si povídat. Organizace je definitivně pojem, který je lepší ihned zapomenout. Nechat se vést a nic nepředstírat je pravděpodobně to nejlepší, co mohu doporučit.
Převážnou většinu času jsou obdržené reakce reakcemi ne na vaši osobu, ale na minulé či stávající okolnosti v životě, o kterých se jakožto dobrovolník většinou nedozvíte. Pokud se s vámi o svých zkušenostech chtějí podělit, udělají to. Osobně jsem se rozhodla brát je jako každého jiného dospívajícího jedince a nebrat jejich minulost jako nevýhodu. Většina z nás si s sebou nese menší či větší zátěž z některého období našeho života, avšak realita je zde a nyní, a to je to, o co jsem se rozhodla podělit já.
Každý jsme jiný a máme jedinečný způsob sdílení vlastní osobnosti, a proto si, prosím, dobře zvol, co je pro tebe nejlepší, o co se chceš podělit během takovéto zkušenosti a jak daleko chceš zajít. Určitě se tvé volby budou za chodu měnit.
Hodně štěstí!
To come to South America was my dream, the decision to volunteer crossed my mind a while back as an interesting way to experience, to get to know and to engage with the local culture. Luckily enough, a few years ago, I took the wise decision to study Spanish which turned out to be the key to my experience. I mean most of the time people say say that what matters is what you do and how you do it, but believe me, working with people and speaking their language gets you much deeper into the culture and the experience.
After a visit to Colombia, 12 weeks of volunteering with children in Peru, I finally made it through a wonderland of Bolivia to Chile, my final destination and new home in South America.
Coming down I already knew I had been accepted for a volunteering position with VE Global and getting closer to the start date I had an idea of my volunteer placement, a home for adolescent girls at social risk in southern Santiago. Thanks to my previous experience from Peru, my feelings were mixed, so I decided to expect less and start with an open mind.
The VE Global team was of immense help by getting us started and familiar with as much of the local habits as possible. Current volunteers gave us heads up on life in Chile, in their institutions, loads of handy advice on what to expect, what to avoid, keep in mind and mainly, what to enjoy.
When I started at my institution, summer holidays were at their height and that turned out to be the best time of the project thanks to the fact that the girls had plenty of time, were relaxed and most of them keen on spending their time with us making jewellery, reading papers, books, playing games or just chatting. As organization is definitely something you can forget in most of these places, going with the flow, being true to yourself and to the kids is probably the best piece of advice I can give.
Most of the time their behaviour is not a reaction on your person but on happenings in their lives, present or past, which you might never be aware of. Sharing is their decision. During my time with the girls, I decided to treat them as any other kid of their age without seeing their past as a handicap. Many of us live with some kind of bigger or smaller shadow from some stage in our life, yet the reality is what is here now and that is what I have shared with them.
We are all very different and have our unique ways to share who we are with the kids we volunteer with. Decide well what works the best for you, what is it you want to share while volunteering and how far are you willing to go. Those decisions will definitely change during your experience. Good luck!